Olomoucký půlmaratón 21.6. :)

s bráchou čeství a připravení na start:) 

Ahoj! Je 1 hodina ráno a já píšu tenhle článek plná emocí (endorfínu a bolesti nohou) z Olomouckého půlmaratónu, který jsem doběhla cca před 4ma hodinama, hihi.

Abych to vzala popořadě běhám už cca rok a na vzdálenost 21km jsem se dostala někdy v září minulého roku. Poprvé jsem startovala s mojí běžeckou parťačkou Chocky v lednu na novoročním půlmaratónu a s velmi malou konkurencí (v naší kategorii 4lidi) jsme s časem 1:53 vyhrály.

A tak když se nám s bráchou naskytla možnost startovat v Olomouci na jedné z nejvetších běžeckých akcích v ČR, byla jsem jednoznačně pro.

Závod začínal v sedm večer, takže jsme měli dost času na přípravu (brácha sekal křoviňákem trávu v našem lese a já plela kopřivy kolem nově nasazených stromků). Maminka nám udělala lehký oběd (cítila jsme ho ještě před startem) a kolem druhé jsme vyjeli směr Olomouc.

Po příjezdu jsme vyřídili formality a pomalu se chystali na start. Vybíhali jsme s elitou, přepálila jsem začátek (což znamená že jsem měla čas na kilometr asi o 2 minuty lepší než normálně), ztuhla jsem, ztratila bráchu z dohledu, šáhla si na dno ( :D ), silou vůle doběhla a byla jsem nejšťastnější člověk na světě :).

Co se týče času (rovné 2 hodiny) nejsem ani spokojená ani zklamaná, jelikož to byla moje premiéra na tak velké akci. Nechala jsem se strhnout atmosférou, davem povzbuzujících diváků a skvělými běžci všude okolo ;).

1. Keňa už v cílí, my v tuhle chvíli cca na 11tém km / 2. my v cíli, Keňa už v Keni / 3. občerstvovačka 

Poučení pro příště: zachovat si chladnou hlavu

Poučení číslo dva: nepsat na fejsbuk že chci zaběhnout za 1:40 :D (ale cíl je určen :)

Vzala jsem to hodně z vlaku, ale nevím asi by nikoho nebavilo číst mé pocity na jednotlivých kilometrech, ikdyž i to by se možná dalo shrnout do jednoho slova...

PS: na 15tém km se mi přepl ipod na rádio a po pár minutách šumění začlo hrát "mám srdce unavené..." to mě dorazilo :D